Ještěrka Podarcis siculus siculus (Rafinesque-Schmaltz, 1810)
Naše podarcisky pochází z okolí pobřežního města Martinsicuro ve střední Itálii. Z původního importu jsem fotky ještě nenašel, ale obsahoval ca 11 ještěrek, z nichž byly pro chov využity dvě skupiny 1,3. Ze stovek vajec a záplav ještěrek, co mi tyto skupiny tvořily základnu pro čerstvě narozené zmije, se v minulém roce (viz sekce odchovy) objevila v jedné snůšce dvě hypomelanická mláďata. Pro prozřetelnost nakonec pár.
Z časových důvodů, na něž jsou nenažrané ještěrky náročné, jsem se všech ještěrkojdů zbavil. Nějak přes srdce však nešlo dát pryč tyto dva prcky. Hodně rozběhnutí chovatelé asi znají situaci, kdy si třeba po letech koušou nechty, že se něčeho zbavili – asi je to i jedno z pohledu ekonomického i zvědavostního nebo aspoň pocity to budou dost podobné…
Prozřetelnost mi však udělala ze dvou normálních ponechaných nepříbuzných další dva samce, což pochopitelně vedlo také k eliminaci - asi albizonou... V letošním roce tedy máme kopu prcků ze dvou snůšek hyposamice A a normalsamce B, na něž jsem samozřejmě zvědav. Asi z jistého pohledu co s tim budu příští rok všechno krmit…
Něco si neodpustím k ještěrkám… hodně bezvadný zvířata. Vysoká aktivita z nich jistě dělá super pokoukanou přirovnatelnou k alternativní verzi akvária s neustále pohyblivými rybami. Mnoho překrásně barevných terarijních zvířat, velmi často těch nejsuperexotičtějších, je v expozicích často spíš nepohyblivá. V létě na cigáru na balkoně jsou mláďata taky super společnost. Bezvadná vlastnost ve větších nádržích je možnost společného chovu, např. s některými gekony (Tarentoly apod.) a snad by to šlo i se suchozemskými želvami. Rozhodně už z toho pohledu, že na to svítí dost světla a teče dost energie, tak proč ne společně. U nás se pro ně rozhodně v obýváku bude dělat hodně velký terárko.