Terária jsou všechna mou vlastní výrobou zhotovena především pro potřeby bezpečné manipulace s hady. Celoskleněná verze se mi vyplatila v mnohém při každoroční desinfekci během hibernace hadů a velikostně splňují dle mého soudu i zkušenosti kolegů (literatury) bionomické požadavky chovaných druhů. V této sekci bych rád do budoucna prostřednictvím fotografií demonstroval své zkušenosti s manipulací s hady, designem terárií a vůbec jejich technickým řešením, které zajišťuje potřebné podmínky v jednotlivých ročních obdobích.

Chovné nádrže

Zde několik interiérů našich teráriííí (M. r. kurdistanica, V. transcaucasiana a M. xanthina).

Při více zvířatech v teráriu je během krmení vhodné udržovat bezpečný odstup (skupina V. a. meridionalis).

....i přes veškerou opatrnost jsou však známky po kousnutí patrné poměrně často (M. wagneri, V. transcaucasiana). Pokud není zasažena důležitá tkáň, had po mírném krátkodobém otoku samotné rány uštknutí přežije bez újmy. Osobně mám nemilou zkušenost s uštknutím mezi ročními ammodytkami, které skončilo do několika minut smrtí jednoho z hadů. Zkušenosti s podobnou problematikou popisuje Balej (2005).

Pro zmije je v teráriu nejpřirozenější způsob získání vody pití kapek po narosení terária (viz V. a. ammodytes).

Hibernace

M. wagneri připravené k zimování. Jako substrát do hibernačních nádob mám letos připravené bukové listí sterilované  v troubě. Do boxů jsou děleni hadi dle pohlaví. Většinu budeme i letos zimovat ve sklepě v ne uplně ideální teplotě okolo 12 °C. U těchto hadů je do boxu vložena také nádoba s vodou. Pokud  nádoba není,  rosím jednou za 14 dní mírně prostor boxu. Pro druhy z nejvyšších nadmořských výšek (M. xanthina a V. transcaucasiana) máme letos starou lednici, kde budou hadi pár měsíců hibernovat v relaci 5,5-9 °C.

V. a. ammodytes - samci jsou letos opět odzimováni dva týdny před samicí. Na záběru jsou oba samic před svlekem. V současnosti je jeden již po svleku, s typickým jarním zbarvením a zvýšenou aktivitou lezení po teráriu. Nabídnutou myš ca 10 dní po rozvícení světla oba samci odmítli. 

Reprodukce

Zcela bezproblémové je rozmnožení zmijí ve skupinách s více samci (viz foto V. a. ammodytes, M. wagneri, V. l. gaditana).

V případě skupiny s jedním samcem je úspěch ještě více závislý na správném zimování - délka a teplota! Páření probíhá v nejrůznější denní dobu. Předehra samce není tak intenzivní a dlouhodobá, jako ve skupinách s více samci (foto páření M. r. kurdistanica).

Samci i v teráriích svádějí během dne souboje o možnost spáření se samicemi (foto M. wagneri).

Ve skupinách 1,1 vyprovokovávám samce přidáním samice/samce k páru jiného druhu a čas od času se podaří v vzbudit reprodukční sklony. Samice samozřejmě kontroluji, aby nedošlo ke spáření s nežádoucím taxonem. Připuštění k jinému páru trvá tak ca 1 hodinu. Na fotografii 0,1 M. xanthina u 1,1 M. r. raddei.

Po odpáření nechávám samice samotné v teráriích a samce držím solo v boxech, kde dohání váhu - často po dlouhém období půstu při hibernaci a následné reprodukci (někdy až po 7 měsících) konečně přijímají první sousta.

V jarním období (po odzimování) dávám především u horských druhů na část dna rašeliník, který udržuje vyšší vlhkost (viz foto V. transcaucasiana, M. xanthina a M. r. raddei).

Na jaře postupně terárium zahřívám prostřednictvím 25 W bodovek a 40 W topného kabelu přidělaného na boční stěnu, aby rozdíl teploty během zimování a v reprodukčním období byl maximálně stimulující. Teplotní relace rozdílu je vzhledem k průměrné teplotě během zimování (12 °C) a teplotě v nejteplejším místě v teráriu (až 40 °C) ca 30 °C!!

Mláďata

Při otevření terária nejen s dospělými hady je nutné prohlédnout, kde se hadi nacházejí. Po porosení terária jsou totiž mláďata zmijí schopná lozit po kolmé stěně terária (viz foto M. r. kurdistanica, V. l. gaditana).

U mláďat Montivipera wagneri existuje řada dobrých zkušeností se skrmováním cvrků.  Během rozkrmování velmi drobných mláďat Vipera latastei gaditana lze dobže využít jejich agresivity a předkládat nožky laboratorních myšek.

 

Při rozkrmování mladých M. xanthina lze dobře využít jejich vznětlivosti a vložit jim ve vhodnou chvilku sousto přímo do tlamky. Hádek pak, je-li ponechán v klidu, sousto většinou již spolkne sám.

I u velkých bitisek (na obr. juvenil 2010 B. arientans) jsou velmi časté snahy o zahrabávání, způsobem provedení velmi podobné zástupcům rodu Cerastes. V minulosti jsem měl možnost toto pozorovat také u dospělých jedinců, kdy se často pod soláriem zahrabávali do substrátu - borky.

V nádržích s mláďaty držím díky rašeliníku vyšší vlhkost neustále. U mláďat rodu Pelias doporučuje např. De Smedt (2001) držet živý a neustále vlhký rašeliník ve zvláštní misce s vodou, jelikož tyto trpí velkou vysýchavostí pokožky (viz foto M. albizona, čerstvě narozené V. l. gaditana).

Pro odrostlejší mláďata připravuji terárium nálsedujícím způsoem. Teplotu a slunění zajišťuje 7 W žárovka,  a noviny na dně lépe absorbují vlhkost.

Dospělci

Při manipulaci s opravdu velkými dospělými samci "radejek" je nutné být stále ve střehu, jelikož se jedná o rychlé hady, neustále imponující hlasitým syčením (zvláště v období po odzimování a po páření, neřku-li pořád).

Bitis arietans - lebka dospělce s viditelným vývojem jedových zubů.